- Tady si sedni a jez jako normální člověk.
Reakce: jen tím přítelkyni připomínáte, že její chování není v normě, což ví mnohem lépe než vy. Jenom posilujete její opovržení vlastní osobou. - Vypadáš strašně! Jsi jako smrtka!
Reakce: právě jste úspěšně posílila její nespokojenost s vlastním tělem. - Uvědomuješ si vůbec, jak svým chováním ničíš lidi kolem sebe?
Reakce: vás snad pocity viny motivují k jídlu? - Co jsi dneska jedla?
Reakce: touto otázkou jí stavíte do neřešitelné situace. Buď bude lhát, abyste měla radost, nebo vám sdělí pravdu, za kterou se stydí a o níž ví, že vám žádnou radost neudělá. - Copak ty neumíš číst čísla na váze?
Reakce: ne, neumí! Její vnímání vlastního těla je patologicky posunuté. - Teď jsi nejštíhlejší, co jsem tě kdy viděla!
Reakce: právě našla jediného člověka, který jí chorobu schválil. Teď se pustí do hubnutí s ještě větší vervou. - Ty se tím chceš dělat zajímavou, nebo co?
Reakce: vůbec jste nepochopila problémy poruch příjmu potravy. - Jestli mě máš ráda, tak s tím přestaneš! Případně: Dávám ti měsíc na to, abys se sebou něco udělala!
Reakce: oba projevy mají stejnou logiku jako věta: jestli ti na mně záleží, tak s tím zápalem plic (zlomenou nohou, ledvinovou kolikou, angínou apod.) ihned přestaneš! - Prosím tě, najez se! Vždyť musíš mít hlad!
Reakce: nejenže se nepustí do jídla, ale ještě vás zařadí do skupiny lidí, před kterými je nutno mít se obzvlášť na pozoru. - Když nebudeš jíst, nikdo tě nebude mít rád!
Reakce: bez komentáře