Rodinná terapie
Jako velmi slibná se ukazuje být terapie, kdy na léčbě spolupracuje celá rodina. Tím, že se rodina v boji proti nemoci semkne, vznikne těžko porazitelný tým - pacientka už na to není sama a rodičům účast na společných sezeních u psychologa také v mnohém pomůže (zbaví se pocitů viny, vyjasní se rodinné vztahy). Při klasickém přístupu je vždy tendence někoho z nemoci vinit - buď pacientku samu, nebo někoho z rodičů - čímž se energie, která by měla být nasměrována proti anorexii jako rodinnému nepříteli, vyplýtvá na hádky a marné hledání viníka.
Při tomto postupu není třeba pacientku nikde hospitalizovat (pokud pochopitelně není v kritickém somatickém stavu).
Nevýhodou této terapie je fakt, že se hodí spíš pro mladé (pubertální či adolescentní) pacientky, které stále žijí v rodinném "hnízdě" nebo se z něj ještě tak úplně nevzdálily. Pro dospělé se tato forma rodinné terapie nehodí a na její místo nastupují jiné formy interpersonální terapie, např. s partnerem.
Při tomto postupu není třeba pacientku nikde hospitalizovat (pokud pochopitelně není v kritickém somatickém stavu).
Nevýhodou této terapie je fakt, že se hodí spíš pro mladé (pubertální či adolescentní) pacientky, které stále žijí v rodinném "hnízdě" nebo se z něj ještě tak úplně nevzdálily. Pro dospělé se tato forma rodinné terapie nehodí a na její místo nastupují jiné formy interpersonální terapie, např. s partnerem.
Kognitivně-behaviorální terapie
Vhodná součást léčby mentální bulimie. Bulimie je více než anorexie poruchou obsedantně-kompulzivního charakteru (pod toto cizí slovo se řadí poruchy, při kterých má pacient nezvládnutelné nutkání něco dělat, např. neustále něco kontrolovat), na které tato terapie docela slušně zabírá. Pacientka se při ní učí rozumově pochopit a poznávat své pocity a procesy, které vedou k tomu, že dokáže nakoupit obrovské množství jídla, vyplenit ledničku a potom všechno vyzvracet. Potom dokáže tyto procesy kontrolovat a postupně navrátit svůj jídelní režim i život do normálních kolejí.
Sama o sobě kognitivně-behaviorální terapie obvykle nestačí, doporučuje se kombinovat s interpersonální terapií (ve vztahu k ostatním lidem i k sobě samé lze totiž nalézt kořeny pacientčiných problémů) a případně dalšími formami terapie.
Při kognitivně-behaviorální terapii jsou výsledky vidět poměrně rychle (většinou již po několika sezeních), pokud se tedy účinky nedostavují, je na místě zvážit jinou metodu.
Sama o sobě kognitivně-behaviorální terapie obvykle nestačí, doporučuje se kombinovat s interpersonální terapií (ve vztahu k ostatním lidem i k sobě samé lze totiž nalézt kořeny pacientčiných problémů) a případně dalšími formami terapie.
Při kognitivně-behaviorální terapii jsou výsledky vidět poměrně rychle (většinou již po několika sezeních), pokud se tedy účinky nedostavují, je na místě zvážit jinou metodu.
Skupinová terapie
Při skupinové terapii se schází více pacientů se stejným problémem a diskutují o svých pocitech a potížích mezi sebou navzájem i s přítomným psychologem. Skupinovou terapii se doporučuje nasadit až v momentě, kdy už má pacientka to nejhorší za sebou a nastoupila cestu zotavování. Vhodnější je pro bulimičky, které jsou otevřenější a mají větší tendence skutečně diskutovat a řešit problémy, než jen pouze odpovídat na otázky psychologa a po očku sledovat, která ze spolupacientek je štíhlejší. Je tu také nebezpečí, že si pacientky budou vyměňovat zkušenosti a návody, jak méně jíst a lépe zvracet, proto musí být skupina od začátku do konce pod kontrolou. V jedné skupině by neměly být zároveň anorektičky a bulimičky.
Na skupiny také chodí dívky, které se bojí zahájit hned léčbu u psychologa nebo psychiatra. U nás funguje např. svépomocná skupina při brněnském sdružení Anabell, kam se můžeš přijít jen tak podívat, aniž by od tebe někdo vyžadoval aktivní zapojení do hovoru.
Při dobře vedené skupinové terapii jsou zkušenosti a podpora ostatních stejně "postižených" výbornou součástí léčby.
Na skupiny také chodí dívky, které se bojí zahájit hned léčbu u psychologa nebo psychiatra. U nás funguje např. svépomocná skupina při brněnském sdružení Anabell, kam se můžeš přijít jen tak podívat, aniž by od tebe někdo vyžadoval aktivní zapojení do hovoru.
Při dobře vedené skupinové terapii jsou zkušenosti a podpora ostatních stejně "postižených" výbornou součástí léčby.
Farmakoterapie
Farmakoterapie, tedy podávání léků, nikdy sama k vyléčení anorexie či bulimie nestačí (alespoň nebude do doby, než někdo vynalezne zázračnou pilulku). V některých případech se však léky používají jako podpůrný prostředek. Používají se obvykle různá antidepresiva - jejich pozitivní účinek při léčbě PPP (PPP = poruchy příjmu potravy) byl už mnohokrát prokázán - a léky zmírňující úzkost. Někdy je vhodné i nasazení hormonální léčby jako prevence osteoporózy, případně - pokud je pacientka ochotná - výživových doplňků ve formě minerálů a vitamínů.
Arteterapie, ergoterapie, hipoterapie a další
Při léčbě poruch příjmu potravy lze využít nejrůznější terapeutické postupy. Arteterapie je skvělá věc, kterou rozhodně vřele doporučuji; hodí se snad pro všechny duševní i tělesné nemoci a leckdy by prospěla i "normálním" lidem. Při arteterapii se většinou maluje nebo kreslí vodovkami, temperkami nebo pastelkami - pomůcky se volí tak, aby s nimi účastníci terapie nemuseli zápasit a mohli se soustředit na vlastní práci. Maluje se buď na zadané téma ("mé pocity", "jak si představuji sama sebe" atd.) nebo jen tak a na talentu samozřejmě vůbec nezáleží. Při arteterapii se pracuje hlavně s barvami a symboly, u kterých na realistickém podání nesejde.
Ergoterapie (pracovní terapie) probíhá podobně - lze při ní vyrábět papírové skládanky stejně jako přesazovat kytky. Manuální činnost a možnost soustředit se na chvíli na něco jiného než na jídlo má blahodárné účinky.
Hipoterapie ("koňská" terapie; jsou i jiné zvířecí terapie, např. canisterapie, která využívá psů) je další možnou doplňkovou terapií - její účinky a působení jsou podobné jako u těch předchozích. Významnou roli zde hraje fakt, že vztah člověka a zvířete je jiný, než vztah dvou lidí, zvířeti je vzhled člověka, se kterým si hraje, úplně ukradený a to je pro pacienta s PPP příjemně uklidňující
Ergoterapie (pracovní terapie) probíhá podobně - lze při ní vyrábět papírové skládanky stejně jako přesazovat kytky. Manuální činnost a možnost soustředit se na chvíli na něco jiného než na jídlo má blahodárné účinky.
Hipoterapie ("koňská" terapie; jsou i jiné zvířecí terapie, např. canisterapie, která využívá psů) je další možnou doplňkovou terapií - její účinky a působení jsou podobné jako u těch předchozích. Významnou roli zde hraje fakt, že vztah člověka a zvířete je jiný, než vztah dvou lidí, zvířeti je vzhled člověka, se kterým si hraje, úplně ukradený a to je pro pacienta s PPP příjemně uklidňující
Montreaux - Terapie podle Peggy Claude-Pierre
Některá pracoviště nebo odborníci si vyvinuli svou vlastní metodu léčby. Jednou z nich je například terapie, jenž se praktikuje na australské klinice Montreaux; můžete se o ní dočíst v autorčině knize, která vyšla i u nás (Claude-Pierre, Peggy: Tajná řeč a problémy poruch příjmu potravy. Pragma, Praha 1998.). Vychází z moderního chápání poruch příjmu potravy, ke kterým přidala své vlastní prvky. Pacientka nebo pacient je hospitalizován na klinice, kde má - z počátku 24 hodin denně - k dispozici svého ošetřovatele. Ten má za úkol doslova a do písmene se pověsit svému svěřenci na paty a permanentně se mu věnovat - třeba dvě hodiny ho přemlouvat, aby snědl trochu kaše a potom ho stejně dlouho přesvědčovat, že nemusí hned běžet všechno vyzvracet (ačkoliv léčba se netočí výhradně kolem jídla, neznamená to, že by pacientky mohly hladovět dle libosti - jíst musí, dostávají však jídlo po menších porcích vícekrát denně). Povídá si s ním, rozptyluje ho a hlavně ho zahrnuje láskou, kterou - dle Peggy - pacienti s PPP potřebují ze všeho nejvíc. Pacienti postupně zjistí, že nejsou tak méněcenní, jak se domnívali, že se nemusí vždy snažit vyhovět svému okolí a že si zaslouží také žít a radovat se z maličkostí (například dobrého oběda), jako ostatní.
Popis terapie, uvedený v knize, na mě sice místy působil až trošku sektářsky (uvedené "bombardování láskou" používají sekty jako manipulační techniku), nicméně základy jsou správné. Pokud máš anorexii nebo bulimii, nebo mezi postižené patří vaše dcera, partnerka či kamarádka a chcete poznat i jiný pohled na věc, než jaký nabízí klasický přístup.
Popis terapie, uvedený v knize, na mě sice místy působil až trošku sektářsky (uvedené "bombardování láskou" používají sekty jako manipulační techniku), nicméně základy jsou správné. Pokud máš anorexii nebo bulimii, nebo mezi postižené patří vaše dcera, partnerka či kamarádka a chcete poznat i jiný pohled na věc, než jaký nabízí klasický přístup.