Udělej si pořádek ve stravovacím režimu
Ačkoliv by se mohlo z předchozích odstavců zdát, že anorexie vlastně nemá s jídlem vůbec co dělat, není tomu tak. Přísun živin je důležitý, tvoje tělo potřebuje výživu a péči, kterou mu nemůžeš odpírat. Jídlo je zkrátka nutnost - a než se ti opět podaří vnímat ho jako běžnou lidskou potřebu, ber ho jako lék a tak ho také užívej. Pravidelně, ve vhodných dávkách a ve správném složení. Ideální by bylo poradit se s dietní sestrou, která má odpovídající zkušenosti, ale takovou možnost každý nemá. Vezmi si tedy na pomoc někoho jiného (z rodiny, kamarádku, lékaře), nebo to udělej sama, ovšem tady velký pozor - jídelníček opravdu musí vyrobit tvoje hlava, ne anorexie! Dbej na to, aby jídlo, které za den sníš, bylo různorodé (zelenina, ovoce, pečivo, maso, mléčné výrobky atd.) a po poradě s lékařem případně doplň vitamínovými tabletkami. Rozděl si ho do více malých porcí denně (např. snídaně, přesnídávka, oběd, svačina, večeře, druhá večeře), pokud ti to tak lépe vyhovuje, a snaž se o pravidelnost. Někdy se doporučuje vést si záznamy, tedy jakýsi deník, kam si napíšeš, co jsi snědla - nesmíš v něm ovšem sama sobě lhát, jinak zcela ztrácí smysl. Když jíš, eliminuj myšlenky, které ti podsouvá anorexie - určitě neztloustneš, nebudeš vypadat ošklivě, ani není pravda, že se nevhodně cpeš. Po jídle se něčím zaměstnej - maluj, vyšívej, spravuj kolo nebo si jdi s někým popovídat - ulehčí ti to od nutkavých myšlenek na to, že bys měla jít zvracet nebo přijaté kalorie vyběhat. Pamatuj - to co jsi právě udělala bylo naplnění normální tělesné potřeby a krok k vyléčení tvé nemoci, nikoliv něco nedovoleného, za co se musíš okamžitě potrestat! Nejspíš se ještě několikrát stane, že to nevydržíš, pak si nic nevyčítej - i při rehabilitaci po zlomenině si člověk párkrát nabije ústa, než se zase naučí na bolavou nohu chodit.
Kolik jídla bys měla sníst? Běžný denní energetický příjem pro mladou ženu je 2000 - 2500 kcal (kolem 9000 kJ). Veškerá tato energie jde na provoz těla - tj. nevráží se do "špeků", ale živí mozek, svaly, termoregulaci, zrak, sluch, dýchání, trávení, zkrátka všecko. Z takového denního příjmu tedy nelze ztloustnout. Pro představu, 2500 kcal ti za den dodá asi takováto strava: dva rohlíky s máslem a čaj k snídani, pribináček k svačině (přesnídávce), klasický oběd (polévka + cokoliv, třeba řízek s bramborem, omáčka s rýží atp. + něco dobrého jako moučníček), krajíc chleba a jablko (nebo třeba sušenka, jogurt) jako svačina, večeře podobná jako oběd a chleba se sýrem nebo jogurt a ovoce jako druhá večeře. Umím si představit, jak teď nad tou "horou" jídla valíš oči, nicméně tisíciletí zkušeností nelžou - takhle vypadá normální jídelníček, po kterém se netloustne. Jelikož ty naopak trochu přibrat potřebuješ, ber tohle jako minimum - ty rohlíky ke snídani mohou klidně být tři, jogurty si kupuj zásadně smetanové (stejně jsou chutnější než ty odtučněné břečky; nulaprocentní bělavý sliz Danone nesahá oříškovému Kunínu ani po kotníky!) a jako moučník či svačinu si dej tatranku.
Kolik jídla bys měla sníst? Běžný denní energetický příjem pro mladou ženu je 2000 - 2500 kcal (kolem 9000 kJ). Veškerá tato energie jde na provoz těla - tj. nevráží se do "špeků", ale živí mozek, svaly, termoregulaci, zrak, sluch, dýchání, trávení, zkrátka všecko. Z takového denního příjmu tedy nelze ztloustnout. Pro představu, 2500 kcal ti za den dodá asi takováto strava: dva rohlíky s máslem a čaj k snídani, pribináček k svačině (přesnídávce), klasický oběd (polévka + cokoliv, třeba řízek s bramborem, omáčka s rýží atp. + něco dobrého jako moučníček), krajíc chleba a jablko (nebo třeba sušenka, jogurt) jako svačina, večeře podobná jako oběd a chleba se sýrem nebo jogurt a ovoce jako druhá večeře. Umím si představit, jak teď nad tou "horou" jídla valíš oči, nicméně tisíciletí zkušeností nelžou - takhle vypadá normální jídelníček, po kterém se netloustne. Jelikož ty naopak trochu přibrat potřebuješ, ber tohle jako minimum - ty rohlíky ke snídani mohou klidně být tři, jogurty si kupuj zásadně smetanové (stejně jsou chutnější než ty odtučněné břečky; nulaprocentní bělavý sliz Danone nesahá oříškovému Kunínu ani po kotníky!) a jako moučník či svačinu si dej tatranku.
Po větším jídle, než na jaké jsi byla dosud zvyklá, se budeš logicky cítit přejedená nebo rovnou nadmutá jako balón, jen odletět - koneckonců, je to léčba a neznám stoprocentně příjemnou léčbu. Vždycky to obnáší nějaké nepohodlí, ať už bolestivé pajdání o holích, rehabilitaci, hnusné léky, tahání stehů nebo třeba nezvykle plné břicho. Snaž se moc se tím nezabývat, pokud si vedeš jídelní záznamy, připiš si to k nim ("Oběd: polévka a uzené s čočkou. Bylo to dobré, ale mám pocit přecpání a těžkosti.") a víc se tím nezabývej. Běž dělat něco jiného a nech svůj žaludek, ať dělá svou práci - když ho budeš vyrušovat neodbytnými myšlenkami a "kecat" mu do trávení, nikam to nepovede. Ostatně, pocit nacpaného břicha je něco, co zcela běžně zažívá i zdravý člověk - a nikomu se z toho ještě nic nestalo. Máš-li nutkání se při pocitu přejedení vyzvracet, nedělej to - ta chvilka pochybné úlevy se vrátí jako bumerang v podobě bulimického záchvatu, který je stejně nežádoucí. Prostě to vydrž.
Dodržování stanoveného jídelního režimu si hlídej, pravidelnost a důslednost je klíčem k osvojení správných návyků - nic si neodpouštěj, ale snaž se vyhnout i mlsání a uždibování mezi jídly - ne že by těch pár kalorií navíc nějak vadilo, ale vaše už tak dost zmatené tělo by nevědělo, na čem je.
Co ale v mimořádných situacích - na výletě, na narozeninové oslavě, o Velikonocích? Není třeba se strachovat - kus dortu nebo rohlíky se salámem a tatranka k obědu nebo vyšší přísun vajec jednou za čas nejsou žádná katastrofa. Zůstaň klidná, režim je třeba dodržovat, ale není třeba rigidně se ho držet jako klíště.
Co je opravdu k nezaplacení je dobrý spojenec - máš-li někoho, komu můžeš důvěřovat, velmi ti to pomůže. Měl by to být někdo, kdo tě nebude do jídla násilím nutit ani ti nic vyčítat, když budeš nad miskou ovesné kaše sedět dvě hodiny, ale zároveň ti nedovolí nejíst a po jídle je ochoten si s tebou povídat nebo ti najít jiné rozptýlení.
Důležitá věc: odstraň z domu všechny váhy. Buď nemilosrdná - zkrátka tu věc vezmi a daruj kamarádce nebo odnes do bazaru. Pokud máš nějaké tabulky kalorií a podobné věci, hoď je do popelnice nebo spal. Člověk není zboží, jeho hodnota není měřitelná žádnými čísly - dekagramy a kilogramy odteď nemají v tvém životě co dělat. Neboj se, ze začátku se ti možná bude po váze stýskat, ale časem zjistíš, že nevědět, kolik strašlivých dekagramů jsi po obědě přibrala je vlastně velmi uklidňující. Přípustné je svěřit vážení někomu jinému - každý týden (nebo 14 dní) se u něj zvážit. Na váze stůj zády k číslům a dotyčného požádej, aby ti hmotnost nesděloval, ale pouze ji zapsal a řekl ti, jestli vážíš zhruba stejně, příliš jsi zhubla nebo se tvá váha naopak normalizuje. Za nějakou dobu, např. za rok, se můžeš do záznamů podívat, jaký kus cesty jsi urazila.
"Jak mám vlastně začít jíst?"
Je lepší začít jíst pozvolna, nebo se do toho vrhnout po hlavě? Pustit se hned do "zakázaných" jídel, nebo jíst dietně? To je hodně individuální a je nutné řídit se vlastními pocity. Někdo je temperamentnější povahy a po létech života s anorexií je tak naštvaný a odhodlaný, že se rovnou vrhne na co nejnormálnější jídelníček. Začne-li anorexie nad smetanovým jogurtem namítat své obvyklé hlody, okřikne ji a výčitkám se snaží co nejvíc šlapat na krk. Pravda je, že takových anorektiček moc není, přece jen povaha nemoci podobně asertivní přístup spíš vylučuje (o něco lépe jsou na tom bulimičky a dospělé ženy). V takovém případě začni pozvolněji, ale na druhou stranu je potřeba dávat pozor, aby ses příliš dlouho nevymlouvala a opravdu jídelníček postupně měnila. Pokud jíš jakž takž pravidelně a víceméně pestře (tj. zeleninu, ovoce, pečivo, maso i mléčné výrobky, ale všechno pouze light nebo dietní), pro začátek si zvětši porce a hlídej, abys neměla přes den moc dlouhé "mezery" bez jídla. Pak zařaď první "zakázané" jídlo, třeba smetanový jogurt místo odtučněného. Pak si místo obvyklého kuřecího nebo rybího masa dej hovězí a posléze vepřové. Výčitkám nepodléhej, chceš se přece uzdravit, tak jaképak výčitky! Jakmile jednou místo light jogurtu sníš smetanový, byť s výčitkami, znamená to, že to dokážeš. Když ti anorexie tvrdila, že po snědení smetanového jogurtu se zhroutí svět, lhala, a tím pádem lže i v mnoha ostatních věcech .
Pokud patříš k těm, které nejedí prakticky vůbec nebo jen velmi málo a mají drasticky omezený seznam povolených potravin (např. jen ovoce a racio chlebíčky), použij stejnou taktiku. Jen si asi sotva hned vezmeš vepřo-knedlo se zelím a ke svačině smetanový jogurt s rohlíkem. Nejdřív do jídelníčku přidej pár light jídel, která jsi dosud nejedla a přijdou ti tak nějak bezpečná, např. odtučněný jogurt, sójové maso nebo sýr tofu, rýži, odtučněné mléko... Zároveň se snaž o pravidelnost, jídla nevynechávat a nenechávat se deptat výčitkami. Už takové zlepšení jídelníčku přinese změnu k lepšímu i tvému tělu, i když si toho nejspíš pod záplavou výčitek a depresivních myšlenek nevšimneš. Až se tvůj jídelníček začne podobat běžné redukční dietě (a nikoli drastické hladovce), začni se řídit předchozím návodem.
Dodržování stanoveného jídelního režimu si hlídej, pravidelnost a důslednost je klíčem k osvojení správných návyků - nic si neodpouštěj, ale snaž se vyhnout i mlsání a uždibování mezi jídly - ne že by těch pár kalorií navíc nějak vadilo, ale vaše už tak dost zmatené tělo by nevědělo, na čem je.
Co ale v mimořádných situacích - na výletě, na narozeninové oslavě, o Velikonocích? Není třeba se strachovat - kus dortu nebo rohlíky se salámem a tatranka k obědu nebo vyšší přísun vajec jednou za čas nejsou žádná katastrofa. Zůstaň klidná, režim je třeba dodržovat, ale není třeba rigidně se ho držet jako klíště.
Co je opravdu k nezaplacení je dobrý spojenec - máš-li někoho, komu můžeš důvěřovat, velmi ti to pomůže. Měl by to být někdo, kdo tě nebude do jídla násilím nutit ani ti nic vyčítat, když budeš nad miskou ovesné kaše sedět dvě hodiny, ale zároveň ti nedovolí nejíst a po jídle je ochoten si s tebou povídat nebo ti najít jiné rozptýlení.
Důležitá věc: odstraň z domu všechny váhy. Buď nemilosrdná - zkrátka tu věc vezmi a daruj kamarádce nebo odnes do bazaru. Pokud máš nějaké tabulky kalorií a podobné věci, hoď je do popelnice nebo spal. Člověk není zboží, jeho hodnota není měřitelná žádnými čísly - dekagramy a kilogramy odteď nemají v tvém životě co dělat. Neboj se, ze začátku se ti možná bude po váze stýskat, ale časem zjistíš, že nevědět, kolik strašlivých dekagramů jsi po obědě přibrala je vlastně velmi uklidňující. Přípustné je svěřit vážení někomu jinému - každý týden (nebo 14 dní) se u něj zvážit. Na váze stůj zády k číslům a dotyčného požádej, aby ti hmotnost nesděloval, ale pouze ji zapsal a řekl ti, jestli vážíš zhruba stejně, příliš jsi zhubla nebo se tvá váha naopak normalizuje. Za nějakou dobu, např. za rok, se můžeš do záznamů podívat, jaký kus cesty jsi urazila.
"Jak mám vlastně začít jíst?"
Je lepší začít jíst pozvolna, nebo se do toho vrhnout po hlavě? Pustit se hned do "zakázaných" jídel, nebo jíst dietně? To je hodně individuální a je nutné řídit se vlastními pocity. Někdo je temperamentnější povahy a po létech života s anorexií je tak naštvaný a odhodlaný, že se rovnou vrhne na co nejnormálnější jídelníček. Začne-li anorexie nad smetanovým jogurtem namítat své obvyklé hlody, okřikne ji a výčitkám se snaží co nejvíc šlapat na krk. Pravda je, že takových anorektiček moc není, přece jen povaha nemoci podobně asertivní přístup spíš vylučuje (o něco lépe jsou na tom bulimičky a dospělé ženy). V takovém případě začni pozvolněji, ale na druhou stranu je potřeba dávat pozor, aby ses příliš dlouho nevymlouvala a opravdu jídelníček postupně měnila. Pokud jíš jakž takž pravidelně a víceméně pestře (tj. zeleninu, ovoce, pečivo, maso i mléčné výrobky, ale všechno pouze light nebo dietní), pro začátek si zvětši porce a hlídej, abys neměla přes den moc dlouhé "mezery" bez jídla. Pak zařaď první "zakázané" jídlo, třeba smetanový jogurt místo odtučněného. Pak si místo obvyklého kuřecího nebo rybího masa dej hovězí a posléze vepřové. Výčitkám nepodléhej, chceš se přece uzdravit, tak jaképak výčitky! Jakmile jednou místo light jogurtu sníš smetanový, byť s výčitkami, znamená to, že to dokážeš. Když ti anorexie tvrdila, že po snědení smetanového jogurtu se zhroutí svět, lhala, a tím pádem lže i v mnoha ostatních věcech .
Pokud patříš k těm, které nejedí prakticky vůbec nebo jen velmi málo a mají drasticky omezený seznam povolených potravin (např. jen ovoce a racio chlebíčky), použij stejnou taktiku. Jen si asi sotva hned vezmeš vepřo-knedlo se zelím a ke svačině smetanový jogurt s rohlíkem. Nejdřív do jídelníčku přidej pár light jídel, která jsi dosud nejedla a přijdou ti tak nějak bezpečná, např. odtučněný jogurt, sójové maso nebo sýr tofu, rýži, odtučněné mléko... Zároveň se snaž o pravidelnost, jídla nevynechávat a nenechávat se deptat výčitkami. Už takové zlepšení jídelníčku přinese změnu k lepšímu i tvému tělu, i když si toho nejspíš pod záplavou výčitek a depresivních myšlenek nevšimneš. Až se tvůj jídelníček začne podobat běžné redukční dietě (a nikoli drastické hladovce), začni se řídit předchozím návodem.
//<![CDATA[ //]]>